Počátky Bezručových sadů sahají k roku 1898. Tento park byl vybudován pod středověkými a tereziánskými městskými hradbami.
Do tohoto prostoru přitom ještě na začátku 19. století ústila splašková kanalizace z přilehlých olomouckých ulic. Tato situace trvala až do roku 1835, kdy byla ve městě vybudována kanalizace.
Poté byl prostor dnešních Bezručových sadů zpřístupněn, byla vybudována nová promenádní cesta, která v parku slouží dodnes.
Původní název tohoto parku zněl Michalský výpad. V roku 1905 došlo k první změně názvu na Schillerovy sady, od roku 1933 se park jmenoval Tyršovy sady, v roce 1947 pak dostal název Bezručovy sady.
Dnešní rozloha parku je téměř jedenáct a půl hektaru, dosáhl jí až v roce 1949, kdy byly zrušeny seminární zahrady pod kostelem sv. Michala. Dané parcely byly následně připojeny k parku.
Bezručovy sady jsou zasazeny do neopakovatelné přírodní scenérie Michalského výpadu. Tento prostor je vymezen skalnatým pravým břehem Mlýnského potoka, jednoho z ramen řeky Moravy a umocněn městskými hradbami.
Levý břeh Mlýnského potoka zabírá plocha botanické zahrady a rozária, které zde v prostoru olomoucké Korunní pevnůstky vznikalo od 60. let 20. století jako nový parkový prostor pro pořádání mezinárodních květinových výstav Flora Olomouc.
Stromové patro Bezručových sadů tvoří převážně běžné druhy dřevin.
Součástí Bezručových sadů je i památník Petra Bezruče z roku 1947 a také Jihoslovanské mauzoleum z roku 1926. Jde o hrobku jihoslovanských vojáků, kteří během 1. světové války zemřeli na Moravě a ve Slezsku. Jde o jedenáct metrů vysokou stavbu v antickém stylu dle návrhu olomouckého architekta Huberta Austa.
Ozdobou Bezručových sadů je také zvonička, která stojí v centrální části parku u Katových schodů. Jde o repliku původní zvoničky, která byla do Bezručových sadů přenesena v 60. letech 20. století z olomoucké městské části Pavlovičky.
Na místě dnešních Bezručových sadů stávala ve středověku předměstská osada Závodí s ulicemi Koželužskou a Jirchářskou a se dvěma mlýny - Sladovým (Václavským) a Jakubským. Byla však srovnána se zemí v letech 1742 až 1757, Jakubský mlýn pak byl zbořen po požáru v roce 1909. Od roku 1965 se v parku několik let konaly sochařské přehlídky.
Vodopád v Bezručových sadech
Jednou z dominant Bezručových sadů a také symbolů Olomouce je umělý vodopád v Bezručových sadech.
Jeho počátky sahají do roku 1965. V parku jej ve spolupráci s olomouckým výstavištěm vybudoval tehdejší národní podnik Sigma Olomouc. Propagoval tak výkon čerpadel, která vyráběl. Vodopád býval spuštěný v době konání květinových výstav a o nedělích, kdy k němu lidé chodívali do Bezručových sadů na procházky. Takto vodopád fungoval zhruba do 80. let 20. století. Poté byl celá desetiletí mimo provoz.
V roce 2021 se přímo v parku po nutných přípravách a vypracování příslušné dokumentace začalo pracovat na obnově vodopádu. Od jara roku 2022 je tento vodní prvek díky spolupráci Statutárního města Olomouc, společnost Sigma Group a Výstaviště Flora Olomouc opět v provozu. Voda – zhruba 30 kubíků – zde cirkuluje v uzavřeném okruhu, jeho součástí je podzemní nádrž s čerpadlem.
Provozní doba vodopádu v Bezručových sadech:
/spuštěn je od jara do podzimu/
všední dny |
13 – 18 hodin |
víkendy |
10 – 18 hodin |