Místo skládky tisíce keřů růží. Olomoucké rozárium vzkvétá už více než 50 let

V dávné minulosti to býval ostrov na předměstí Olomouce, v 19. století zde architekti plánovali sad a stavbu skleníků, byla tu ale i skládka odpadků. Od roku 1972 však těmto místům vládnou růže. Olomoucké rozárium na třídě 17. listopadu je již více než 50 let jedním z klenotů Olomouce.

Unikátní areál rozária je součástí botanické zahrady, která je pod správou Výstaviště Flora Olomouc. Leží nedaleko historického centra Olomouce u Bezručových sadů, od nichž ho odděluje Mlýnský potok. Milovníci růží sem díky velkolepé a cenné kolekci této královny květin míří už od roku 1972.

„Ve starých dobách se v těchto místech nacházelo předměstí Olomouce. Celá oblast tvořila jakýsi ostrov obtékaný ze všech stran vodou. Po jižním a východním okraji tekla Střední Morava v místech, kde se nyní nacházejí tenisové kurty. Podle dobového plánu z roku 1862 zde byla plánována sadovnická úprava a stavba skleníků,“ popisuje Jozef Laššák ve výroční zprávě Památkového ústavu v Olomouci za rok 1999.

U vzniku rozária stál před 50 lety kromě Výstaviště Flora Olomouc také Rosa Klub Českého zahrádkářského svazu. Budování areálu o rozloze 3,5 hektaru zabralo na počátku 70. let 20. století dva roky. Území, na němž se rozkládá, sloužilo také jako městská deponie odpadků. Za časů olomoucké barokní pevnosti ovšem šlo o takzvané pevnostní koliště – to jest venkovní část hradeb, plochý val na vnější straně hradebního příkopu.

Hmatatelnou předzvěstí připravovaného rozária byla výstava také Flora Olomouc v roce 1971. Právě tehdy její pořadatelé pro výstavnické účely podle Laššáka poprvé využili území sousední Korunní pevnůstky. Mimo jiné zde vznikly upravené trávníky se záhony bylin.

„Pro výstavu Flora 1971 se mohlo výstaviště rozšířit z Bezručových sadů ještě na část Korunní pevnůstky, později v roce 1972 překročilo starobylý hradební val z časů Marie Terezie z 18. století do prostoru někdejšího pevnostního koliště, kde bylo založeno tříhektarové rozárium. Projektoval ho architekt Emil Zavadil,“ potvrzuje historik a znalec Olomouce Milan Tichák v knize Rozkvetlé půlstoletí: Flora Olomouc 1958 – 2008.

I díky své kvalitní architektuře je olomoucké rozárium dodnes výjimečné. Pražský architekt Emil Zavadil pro tuto netradiční růžovou zahradu zvolil koncept přísně geometrických betonových polí. Celý prostor současně evokuje na vodní hladině plující ledové kry, z nichž vykvétají růže. Olomoucké rozárium tak právem patří mezi významné objekty moderní zahradní architektury ve střední Evropě.

„V roce 2016 bylo rozárium díky významné finanční podpoře Statutárního města Olomouc zrekonstruováno, jeho současná moderní podoba je dílem zahradního architekta Zdeňka Sendlera. Nejen pro Olomoučany dnes rozárium představuje úžasnou oázu klidu a prostor pro relaxaci,“ uvedla Eva Fuglíčková, ředitelka Výstaviště Flora Olomouc.

Hlavní role však v rozáriu vždy patřila jedinečné kolekci růží, Olomouc se díky ní už před desítkami let podílela na vzniku nových odrůd této květiny. Dokládá to i katalog růží vydaný v roce 1982.

„Dokladem vysoké úrovně olomouckého rozária je rozhodnutí Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích, kterým bylo zvoleno za místo uznávacího řízení nových odrůd,“ zaznamenali v 80. letech autoři katalogu.

Vysokou úroveň si zdejší kolekce růží pod správou Výstaviště Flora Olomouc udržela až do současnosti, navíc se ji stále daří rozšiřovat. Návštěvníci tu dnes zásluhou zahradníků v čele s vedoucím oddělení botanické zahrady, rozária a Bezručových sadů Jiřím Malaskou najdou téměř 3 500 keřů, jež reprezentují zhruba 900 odrůd růží.

Díky této unikátní sbírce je tak olomoucké rozárium – i padesát let od svého vzniku – druhým největším rozáriem v České republice.