Smetanovy sady

Nejstarším a největším olomouckým parkem jsou Smetanovy sady na západním obvodu centra města. Zabírají plochu zhruba 19 hektarů. Jejich základním architektonickým prvkem je Rudolfova alej. V Olomouci šlo o první městskou parkovou plochu.

Alej nechal v roce 1800 vysadit olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský, za prusko-rakouské války však byla zničena. Obnovy se dočkala v roce 1866, kdy město vysadilo 710 metrů dlouhou alej jírovců a lip podle projektu architekta Maxe Machánka. 

Rudolfova alej je koncipována jako promenáda s květinovými záhony ve svém středu. Dnes zde návštěvníci parků mohou obdivovat jak proslulé ornamentální záhony, tak štěrkové trvalkové záhony koncipované v moderním neformálním stylu.

V roce 1919 byla Rudolfova alej jednostranně ořezána na vnitřní straně korun stromů do vysokých rovných stěn, v letech 2009 až 2012 se dočkala kompletní obnovy. Jírovce – silně napadené bakteriální infekcí PSA – vystřídaly lípy velkolisté.

Ve Smetanových sadech najdeme i památný strom, jde o mohutný, dvoukmenný zhruba 250 let starý dub letní (Quercus robur), jenž je nazýván Rudolfův dub na počest zakladatele aleje Rudolfa Jana Habsburského.

Historickou podobu přírodně krajinářského stylu si Smetanovy sady uchovaly především severně od Rudolfovy aleje. V jihozápadní části parku postupně v návaznosti na rozvoj výstavnické činnosti vznikaly tematické zahrady. 

Tyto prostory byly koncipovány jako ukázky soudobé zahradní tvorby. Okraj parku u Wolkerovy ulice tak v minulosti zdobila Holandská zahrada. Na tento prostor dodnes navazuje Magnoliová zahrada, Pinetum neboli sbírka jehličnatých dřevin a Letní čítárna.

Magnoliová zahrada je odpočinkovým prostorem v sousedství Pineta, na jaře poskytuje okouzlující pohled na záplavu bílých a růžových květů, z nichž některé dosahují velikosti až dvaceti centimetrů. 

Pinetum a Letní čítárnu čeká v následujících letech rekonstrukce, neboť již ne zcela vyhovují současným požadavkům na využití parkového prostoru.

V jižní části Smetanových sadů se nachází bývalá Fontánková alej, která byla v roce 2011 přebudována dle projektu ateliéru zahradní a krajinářské tvorby Zahrada Olomouc s.r.o. Nová sadová úprava tohoto prostoru byla realizována v rámci soutěžního klání studentů a studentek zahradnických odborných škol z celé České republiky. 

V souvislosti s výstavnickou činností byly i v jižní části sadů založeny ukázkové květinové záhony. Dodnes jsou zachovány záhony pro sezónní výsadby květin naproti pavilonům G a H.

Dále ve směru k Polské ulici mohou návštěvníci parku využít příjemné posezení u jezírka, což je jediná rozsáhlejší vodní plocha v historických parcích. 

Nejvýznamnější architektonickou památkou parku je bezesporu budova restaurace Fontána, jež byla postavena jako lázeňský pavilon. Naproti ní nalezneme ve středu promenády fontánu s vodotryskem, za ní pak impozantní hudební pavilon.

Ikonickou součástí Smetanových sadů jsou pak i mimoúrovňové nadzemní chodníky, které je nad Wolkerovou ulicí propojují se sousedními Čechovými sady.
 
 

Olomoucké Smetanovy sady mají zajímavou sochařskou výzdobu. V roce 1925 zde byla odhalena socha Bedřicha Smetany, podle něhož dostaly sady své jméno. 

Řadu děl zde zanechal Julius Pelikán, žák J. V. Myslbeka. Kromě vstupního portálu do Palmového skleníku jde o pomník botanika a ředitele české reálky v Olomouci Františka Polívky. 

V roce 1932 byl poblíž nynějšího dětského hřiště vybudován kamenný památník k upomínce světového esperantského kongresu. 

Z dalších drobných sochařských děl lze v parku nalézt sochu sedící dívky u jezírka, či sochu podzim a král Ječmínek naproti Palmovému skleníku. 

Při vstupu do Smetanových parků z Vídeňské ulice pak projdete historickou branou, jež je zasazena do stylového oplocení s dvěma výklenkovými kapličkami. 

tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) u jezírka
metasekvoj čínská (Metasequoia glyptostroboides) uprostřed magnóliové zahrady
jinan dvoulaločný (Gingko biloba) – jedna z živých „zkamenělin říše rostlinné“ původem z Číny.
dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) - mohutný severoamerický dřezovec s hnědými, až 40 cm dlouhými lusky
liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) – původem ze severní Ameriky, koncem jara rozkvétá velkými zelenooranžovými květy
skupina jerlínů japonských (Sophora japonica) a bývalá hřbitovní alej ořešáků černých (Juglans nigra) dotvářejí prostředí parku v blízkosti hlavního pavilonu A